Učení se novému jazyku - stejně jako učení se hudbě - vyžaduje určitou snahu, která se ovšem nesmírně vyplatí a rozhodně stojí za to. Dlouhá pouť učení může být stejně příjemná jako její cíl, což vám potvrdí každý, kdo se touto cestou kdy vydal.
„Já si studium jazyka představuji zejména jako komunikaci s lidmi z jiných částí světa a odlišných kultur, což je vzhledem k mé vášni pro cestování velmi důležité,“ říká Celia, Španělka, která hovoří čtyřmi jazyky. „Baví mě učit se cizí jazyky, i když někdy je trochu frustrující vědět, že přestože už jazyk docela ovládáte, pořád zbývá strašně moc toho, co neznáte.“
Profese spojené se znalostí jazyků, včetně překladatelství a tlumočnictví, navíc představují dobrou pracovní příležitost napříč EU. Lingvisté se často uplatňují v rozmanitých oborech, od turismu přes nakladatelské podnikání až k pozicím v mezinárodních organizacích či společnostech.
Znalost jazyka může být klíčem k odlišným kulturám a společnostem.
Znalost cizího jazyka vám tento pohled může umožnit, jelikož se dorozumíte s lidmi jejich vlastním jazykem a získáte přímý vhled do kultury i literatury dané země.
Na nový jazyk lze vlastně pohlížet doslova jako na novou zemi příležitostí. Jak říká psycholingvista Frank Smith: „Jeden jazyk vám vytyčí životní koridor. Dva jazyky už na cestě životem otevírají všechny dveře.“
Znalost cizích jazyků je důležitým prostředkem porozumění mezi lidmi z odlišných společností. Jak se svět zmenšuje a stává se z něj „globální vesnice“, tedy úzce propojená komunita všech lidí, potřeba mezikulturního dialogu a porozumění je stále naléhavější. Jediný společný jazyk však nestačí. Jihoafrický bojovník za svobodu Nelson Mandela k tomu dodává: „Mluvíte-li s člověkem jazykem, jemuž rozumí, vnímá vás hlavou. Avšak mluvíte-li s ním jeho rodnou řečí, vnímá vás srdcem.“
„Kdo nezná cizí jazyk, neví nic o tom svém.“
Maximen und Reflexionen IV 237: Wer fremde Sprachen nicht kennt, weift nichts von seiner eigenen.
Johann Wolfgang von Goethe
Spisovné spisování
Někteří lidé ovládnou jiný jazyk tak dokonale, že jsou schopni v něm psát zásadní díla. Důkazem toho budiž Joseph Conrad, původně polský spisovatel, jenž je ovšem považován za jednoho z největších anglicky píšících romanopisců vůbec. Conra- dův úspěch je o to pozoruhodnější, že se naučil anglicky až v době, kdy mu bylo přes dvacet - a to praktickým používáním jazyka při plavbách s britským obchodním námořnictvem.
Jako další příklad multilingvního spisovatele uveďme česko-francouzského romanopisce Milana Kunderu, jenž osobně koriguje francouzské překlady svých knih, či rusko-amerického autora Vladimira Nabokova, který svých prvních devět románů napsal v ruštině, než vytvořil jedny z největších anglicky psaných děl moderní doby.
Dobrým příkladem ze současnosti je Vassilis Alexakis, který při psaní používá francouzštinu a řečtinu. V roce 2007 obdržel prestižní francouzskou literární cenu „Grand prix du roman de l‘Académie Frangaise“. Jedno z jeho nejslavnějších děl Les mots étrangers (Cizí slova) popisuje kulturně-jazykovou pouť napříč Francií, Řeckem a Středoafrickou republikou, jejímuž hlavnímu jazyku - sango - se vypravěč rozhodne naučit.
EN
CS
DE
ES
FR
HU
IT
PL
PT
РУ
SK
TR
УК
AR
中文
